Co je udržitelný rozvoj

Každý dobrý hospodář ví, že se o svůj statek má starat tak, aby z něj mohly žít i jeho děti. A to je přesně podstatou myšlenky udržitelného rozvoje – snaha spravovat naše „přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství“ tak, aby se ho přinejmenším ve stejné míře dostávalo i těm, kteří přijdou po nás. Cílem této filosofie není nesmyslné utahování opasků, ale naopak zajištění blahobytu.

Smutným faktem je, že současná převládající politika, průmysl i chování běžných občanů nejen u nás, ale i ve světě, jsou nezřídka v protikladu k tomuto myšlení. Namísto něj se dnes často spíše setkáváme s přístupem „po nás potopa“.

Člověk nemusí být zrovna profesor ekonomie, aby mu došlo, že se způsobem, jakým hospodaříme, je něco špatně. Často k tomu stačí prostý selský rozum. Udržitelný rozvoj je způsob uvažování o světě, který se snaží tento selský rozum do našeho hospodaření vrátit.

Témata udržitelného rozvoje lze jednoduše popsat ve třech vzájemně propojených oblastech – environmentální, ekonomické a sociální. To jsou také hlavní pilíře udržitelného rozvoje.

Jsme závislí na přírodních zdrojích. To je fakt, který nám nikdo neodpáře. Proto s nimi musíme nakládat hospodárně. Tedy tak, aby nám v budoucnu nedošly.

Přírodními zdroji jsou materiály (dřevo, kovy, fosilní paliva atd.), ale i nehmotné věci jako energie nebo zdroje, na nichž přímo závisíme biologicky (voda, vzduch, půda, slunce…). Kromě těchto zdrojů závisíme na přírodě ještě v tom ohledu, že nám zajišťuje prostředí, v němž můžeme existovat nejen fyzicky, ale i z hlediska naší psychické pohody (do přírody si jezdíme i odpočinout, nebo se vyřádit).

Všechny tyto zdroje dohromady vytváří prostředí, v němž jsme schopni nejen biologicky přežít, ale dokonce se i dlouhodobě rozvíjet. Pokud některý z nich vyčerpáme, bude se nám žít citelně hůře, v krajních případech nám to může znemožnit život na Zemi tak, jak jsme na něj zvyklí.

Zabývá se tím, jak zachovat ekonomický blahobyt, aniž bychom omezovali svůj blahobyt environmentální. Možnosti našeho ekonomického růstu se odvíjí od možností, které nám skýtá životní prostředí, resp. přírodní zdroje. Z toho vyplývá, že naše ekonomika by měla zohledňovat limity životního prostředí. Do ekonomického pilíře patří témata, která většinou přímo souvisí s naším procesem výroby a spotřeby, při němž v současnosti dochází ke kumulaci zisku, ovšem za obrovského plýtvání přírodními zdroji.

Ve výrobním procesu dochází k tomu, že přetváříme přírodní zdroje na produkty. Část těchto zdrojů je už v této fázi přeměněna na nevyužitelný odpad, případně dokonce na odpad zdraví nebezpečný. V další, spotřební fázi dochází k tomu, že produkt spotřebováváme, tj. čerpáme jeho užitnou hodnotu. Ve chvíli, kdy ji vyčerpáme, stává se z produktu opět odpad. Problém je v tom, že taková ekonomika nefunguje jako koloběh – na počátku celého procesu postupně ubývají zdroje a na jeho konci se hromadí odpad a znečištění.

Cílem udržitelného rozvoje je mít takovou ekonomiku, která tvoří zisk, ovšem zároveň funguje jako koloběh. Tak, abychom ze zdrojů, které dnes využíváme, neměli zisk jen my, ale aby jej v budoucnu mohly znovu vytvořit i další generace.

V současném světě i přes materiální růst neroste pocit štěstí a životní pohody. Bohatí na úkor chudých nashromažďují stále více majetku. Lidé jsou znechucení z politiky a ztrácí zájem o veřejné dění, vzrůstá nevraživost mezi různými skupinami lidí, které chtě nechtě musí žít vedle sebe. Ve vyspělých společnostech roste počet lidí, kteří sice žijí v materiálním blahobytu, ale zato jsou sužováni pocitem samoty a vykořenění. Tyto faktory ve společnosti způsobují nestabilitu, která se projevuje na občanských nepokojích, protestech, či jen prostou všudypřítomnou naštvaností vůči těm, s nimiž nesdílíme stejný názor.

Naproti tomu udržitelná společnost musí být stabilní a spravedlivá. Je to společnost vzdělaných, odpovědných a aktivních občanů, kteří se zajímají o své okolí, angažují se ve společenském dění v komunitách, spolcích, či politických stranách. Je to společnost lidí, kteří mají úctu k druhým, respektují odlišnosti a jsou otevření dialogu. Je to společnost rozmanitá, ale přitom soudržná. Nikdo není vylučován na základě odlišností v názorech, pohlaví, národnosti, etnicitě či kompetencích. Je to společnost, která každému umožňuje plně naplnit svůj potenciál ve vzdělání a v důstojném pracovním uplatnění.

17 Globálních cílů udržitelného rozvoje

O udržitelný život po celém světě usiluje Agenda 2030, kterou v roce 2015 přijala OSN. Definovala v ní 17 globálních cílů udržitelného rozvoje (SDGs), které odpovídají na environmantální, ekonomické a sociální problémy a tvoří jádro ambiciózního světového plánu, jak do roku 2030 změnit svět k lepšímu. Kromě toho máme v České republice vlastní strategii udržitelného rozvoje ČR 2030, která globální cíle přizpůsobuje národním potřebám. Seznamte se nimi a přispějte i Vy vlastním dílem!